Členy 1: Kdy a proč se v angličtině (ne)používají členy

Použití členů v angličtině – co o nich (ne) víme?

Pokud už jste s učením angličtiny přišli někdy do styku, je skoro jisté, že jste se museli učit také členy – člen určitý (the) a člen neurčitý (a, an). Je také dost možné, že jste se setkali s vysvětlením, že:

1. neurčitý člen používáme, když mluvíme o povolání
   He is a doctor. – On je doktor.
2. neurčitý člen používáme, když se o něčem zmiňujeme poprvé
   I bought a car yesterday. – Včera jsem si koupil auto.
3. určitý člen používáme, když mluvíme o něčem podruhé
   The car is blue. – To auto (které jsem si koupil) je modré.

Zkuste se teď zamyslet nad tím, co mají tato tři pravidla společného – jsou přinejmenším zavádějící nebo dokonce nepravdivá. Pokud jste se takhle členy někdy učili a stále je nechápete, čtěte dál a pochopíte je jednou provždy.

Další mýty o členech

Je možné, že jste někdy slyšeli i některá z těchto vysvětlení, pojďme se na ně podívat: 

1. Neurčitý člen používáme, pokud “nevíme kterou věc přesně máme na mysli”
   I saw a dog. – Viděl jsem psa.

   Všimněte si ale, že pokud takovou větu říkám, mluvím přece o “konkrétním psovi”, ne o “jakémkoli psovi”, ale o tom, kterého jsem včera viděl, přesto používáme neurčitý člen.

2. Před vlastními názvy se člen nepoužívá.
   
   He is from Great Britain. – On je z Velké Británie.
   She is from the Netherlands. – Ona je z Nizozemska.

   Tady máme dva názvy zemí, oba jsou to “vlastní názvy”, přesto se u jednoho používá a u druhého ne.

Možná se vás také ve škole ptali, proč se někde používá člen. V další části si na tuto otázku dáme tak trochu jinou odpověď, než kterou jste pravděpodobně museli odříkávat ve škole.

Určitý a neurčitý člen

Než se do vysvětlování členů pustíme, pojďme si ve zkratce ukázat, jaké členy v angličtině vlastně máme.

• a – neurčitý člen, někdy se vyskytuje ve tvaru “an“, pokud slovo za ním začíná ve výslovnosti na samohlásku (a, e, i, o, u…)
• the – určitý člen, jeho výslovnost se někdy prodlužuje, pokud slovo za ním začíná ve výslovnosti na samohlásku (a, e, i, o, u…)

Neurčitý člen má podobný význam jako slovo “some” nebo “one“, tedy “nějaký” nebo “jeden“, ale často se do češtiny nepřekládá vůbec.

Určitý člen má podobný význam jako ukazovací “this“, “that” apod. a znamená něco jako “ten“, akorát neukazuje, pouze na něco odkazuje, ale často se také nijak nepřekládá do češtiny.

Největší problém, proč členy často používáme špatně nebo nepoužíváme vůbec, i když tam patří, není v jejich významu, ale v té otázce, která tak často zaznívala ve škole – proč se používá na tom či jiném místě člen. Správná a jediná odpověď je, že je to kvůli tomu, že jsme v angličtině a není důvod ho tam nedat.

Neptejme se tedy, proč se člen někde používá, ale naopak se ptejme, proč se nepoužívá, protože důvodů člen někam nedat je celkem málo, dobře se pamatují a prakticky nemají výjimky. První skupinou důvodů, proč člen nepoužít je ten, že člen je nahrazený jiným slovem, které jeho přítomnost vylučuje.

Kdy se členy používat nesmí

Která slova tedy vylučují přítomnost členu před podstatným jménem? Není jich mnoho a lze je rozdělit do třech skupin:

1. Přivlastňovací zájmena
   Člen se nepoužívá, pokud před podstatné jméno dáme přivlastňovací zájmeno (my – moje , your – tvoje, his – jeho, her – její, its – toho, our – náš, your – váš, their – jejich). Použití členu nepřipadá v úvahu ani tehdy, pokud je před podstatným jménem přivlastnění jiným slovem se zakončením “‘s”.

   my car – moje auto
   her dog – její pes
   our sister – naše sestra
   David’s wife – Davidova žena

2. Ukazovací zájmena
   Podobně je to také s ukazovacími zájmeny (this – tenhle, that – tamten, these – tito, those – tamti) i jejich použití před podstatným jménem vylučuje přítomnost členu.

   this question – tato otázka
   that cat – tamta kočka
   those people – tamti lidé
   these ideas – tyto nápady

3. Neurčitá zájmena
   Třetí a poslední skupinou slov vylučující člen před podstatným jménem jsou tzv. neurčitá zájmena (some – nějaký, any – jakýkoli, every – všichni,každý, no – žádný).

   every man in every room – každý muž v každé místnosti
   I have no idea. – Nemám ponětí.
   Would you like some coffee? – Dal by sis kávu?
   Any person can come and try it. – Kterýkoli člověk může přijít a zkusit to.

Shrnutí

Neptejme se, proč se někde píše člen, naopak se ptejme, proč se někde v angličtině nepíše. Pokud není konkrétní důvod člen před podstatným jménem nepoužít, tak ho použít musíme.

Důvody, proč se člen nepoužije, se dají rozdělit do dvou skupin – tou první je to, že člen je nahrazen jiným slovem, které jeho použití vylučuje. Sem patří přivlastňovací, ukazovací a některá neurčitá zájmena. Pokud použijeme některé z nich, člen už nás trápit nemusí.

Druhou skupinou důvodů, proč člen nepoužít, je to, že konkrétní podstatné jméno nejde použít s určitým nebo neurčitým členem, ale to si vysvětlíme v dalším článku.