Kdy a proč se v angličtině používají členy

Angličtina má dva druhy členů: “A/AN” a “THE“. Určitý člen “THE” používáme vždy, pokud odkazujeme na něco, o čem už jsem mluvil. Například:

“The dog I told you about.” Pes o kterém jsem ti říkal – už jsme ho zmiňovali.

Neurčitý člen “A” používáme v ostatních případech, kdy takovýto odkaz není.

Odpověď je jednoduchá. Protože jsme v angličtině. Angličtina používá před podstatnými jmény členy. Naopak se ptejme, proč se v nějakém případě člen nepoužívá. Těch důvodů může být několik.

Prvním a hlavním důvodem je, že je ve větě nějaké jiné slovo, které svojí přítomností vylučuje přítomnost neurčitého členu “A” nebo určitého členu “THE“. Tato slova mohou být ze 3 kategorií:

1. Přivlastňovací zájmena (my – moje , your – tvoje, his – jeho, her – její, its – toho, our – náš, your – váš, their – jejich). Když například řeknu:
   “I had my lunch. – Snědl jsem svůj oběd.” Nemusím už nikde řešit, jestli tam patřil člen nebo nepatřil. Tím, že jsem řekl my lunch, vyloučil jsem přítomnost členu.
2. Ukazovací zájmena (this – tenhle, that – tamten, these – tito, those – tamti). Ve chvíli, kdy řeknu:
   “I live in this house. – Bydlím v tomto domě.” Nemusím řešit, jestli před house člen patří nebo nepatří. This jeho přítomnost vylučuje.
3. Neurčitá zájmena (some – nějaký, any – jakýkoli, every – všichni,každý, no – žádný). Ve chvíli, kdy řeknu:
   “I met some people. – Potkal jsem nějaké lidi.” Nemusím řešit, jestli před people člen patří nebo nepatří. Díky some už člen nepřipadá v úvahu.